 |
|||
|
menu html by Css3Menu.com  
|
| NIKKI SUDDEN & PHIL SHOENFELT GOLDEN VANITY |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
  |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Musicians |
| Nikki Sudden | vocals, guitars, keyboards | |||
| Phil Shoenfelt |
vocals, guitars |
|||
| Carl Picot |
bass |
|||
| Robbie Schmidt |
drums |
|||
| Mark Mulholland |
mandola, backing vocals |
|||
| Joe Armstrong |
backing vocals |
| Availabilty |
| EASY ACTION |
 |
 |
|
| Credits |
| Songs 1, 6, 9, 15 written by Nikki Sudden Songs 5, 7 written by Phil Shoenfelt Songs 2, 4, 10, 11, 12, 13, 14 written by Nikki Sudden & Phil Shoenfelt Song 3 written by Nikki Sudden & Rowland S. Howard Song 8 written by Phil Shoenfelt, Nikki Sudden, Carl Picot, Robbie Schmidt Recorded at Interzone Studios, Berlin 1998 |
| Press Release |
|
Nikki Sudden & Lost Berlin Album
Coming Soon!
It is with very great pleasure that we announce that the Troubadour label will be issuing the Golden Vanity album recorded by Nikki Sudden & Phil Shoenfelt in Berlin in 1998. Ten years later it will see the light of day with full blessing of the Sudden estate and the brilliant Mr Shoenfelt. Easy Action boss Carlton Sandercock says "this is one f##kin amazing album! Having worked with both Nikki & Phil they have blended their unique talents together to make an extraordinary album. Its like nothing I've heard by either of them. There's T.Rex (of course) meeting Amon Duul bumping into Hawkwind on the way very rock n roll indeed. I am really excited about getting this album out at last!!" Phil Shoenfelt is the author of the highly acclaimed novel Junkie Love . We will get you a link to get hold of this book soon. Phil also recorded many albums including "God is the other face of the devil" for Humbug in 1994. Last month an album "Live at the House of Sin" with Pavel Cingl was issued in Europe. We will try n get copies for you to buy here. [Easy Action Records, 2009] Nikki Sudden about "Golden Vanity" (Interview with Australian Rock Review, 1998): "Golden Vanity" contains some of my more T.Rex styled songs: "Hanoi Jane" and "Bang A Gong"; an unreleased song from the ‘Kiss You Kidnapped Charabanc’ sessions, "Jack Ketch", "Teenage Sheets" - a "Fortune of Fame"-ish rocker, "Jamboree Bag" – a twenty minute Can/Swell Maps inspired jam, "Angel Wings", "Cloak of Virtue", "Broken Glove" (as premiered on my "Egyptian Roads" collection), "Portcullis", "When I Waged A Crown" and "Empty Grave" - these six numbers co-written with Mr. Shöenfelt. The album is completed by two of Phil’s songs, "Waiting For You" and "Love Makes Her Shine". This should be released during the next months, probably by a German label. I find Phil’s guitar playing makes a refreshing/inspiring counterpoint to my own style. |
| Reviews |
| Bucketfull Of Brains #72 spring 2009, by Nick West |
Very much a case of 'that
which was lost ...' this little piece of legend was recorded in Berlin in early 1998. Both
Nikki and Phil had mentioned it me on more than one occasion, adamant as to its quality,
but no one seemed to be able to turn up the complete recordings, and with Nikki's death,
it seemed they were likely gone for good. Over its absence settled a patina of romance,
and as with so much of Nikki it seemed fleeting, evanescent, now forever beyond grasp.
Sometime last year Phil told me all the tapes had turned up and I guess I hoped to get a burn of it at some point, and then would arise the question of how the reality would match the myth. Well better than that it's got itself a proper release, through Troubadour, and, bless them both, they were right about it because it's a magnificent meeting of talents. There are tales of the pair writing together at the kitchen table, throwing lines at each other, challenging the other to match it. Here in songs like 'Hangman's Daughter' and 'Angel Wings' is the fruit of that. They'd been touring together for a few weeks prior to the recording sessions and you feel the empathy. It's a settled band, Carl Picot on bass and Robbie Schmidt on drums, along with Mark Mulholland and Joe Armstrong helping out. A pretty long album, comprising eleven full-length tracks and four interludes of varying brevity; it never stutters, and always invigorates. Right from the get-go, which is 'Hanoi Jane', Bolan channelled through Sudden majestically, and a precursor to 'Bang A Gong', Nikki's unashamed tribute to Marc ("I first saw you in '72 / Top Of The Pops and Metal Guru"), and a soulmate for the later 'Green Shield Stamps'. Second track, 'Cloak Of Virtue', is the first example of them swapping verses and
it's splendid how well these two unique voices complement each other. There's altogether a
unity of purpose that stays strong even when Nikki's doing his Rowland Howard co-write
'Jack Ketch' (a very Nikki-subject) and 'Golden Door', an early version of Red Brocade's
'Broken Door', or Phil his two solo compositions. That pair of songs - 'Love Makes Her
Shine', riding on a cushion of Tucker-like drumming, and the aching, nostalgic 'Waiting
For You' with gentle lilting organ accompaniment - seem especially bejewelled moments.
As does 'Jamboree Bag', a ten minute-plus proggy, Krautrock extravaganza that sits at the album's centre; a surprise but not an indulgence. And I guess that's the final judgement on the totality of Golden Vanity as it carries us through joy and sorrow, loss and nostalgia, to an over-arching sense of grateful celebration. |
|
|
|
| MOJO by Max Décharné |
Excellent lost studio collaboration released at last...Spring 1998, shortly after the death of his brother Epic Soundtracks, Nikki Sudden and his friend and fellow English songwriter Phil Schoenfelt played a string of European shows, then with their touring band recorded this album of specially-written tracks, mostly with the volume cranked up to eleven and few overdubs. The live-in-the-studio approach works well, and the songs themselves really deliver: Cloak of Virtue is a genuine highlight, swapping lead vocals between the two singers, while Bang A Gong is Nikki’s joyous tribute to the lifelong Bolan influence in his work. Teenage Sheets jumps like the New York Dolls, Waiting For You and Golden Door are classic lovesongs, and the acoustics and slide of Jack Ketch recall Nikki’s 1980s Jacobites recordings. The album never appeared, for convoluted reasons outlined in Phil’s excellent sleevenotes. That it’s finally surfaced is a treat indeed. (Four stars) |
|
|
|
| The Big Takeover by Michael Toland, 08.08.2009 |
Posthumous albums are often
dicey, made up unfinished business left in the vaults for good reason. So far that hasn’t
been the case for the unreleased work of the late NIKKI SUDDEN. The Truth Doesn’t Matter, the album the
English rock & roller had completed just before his untimely death, turned out to be
the pinnacle of his long career.
Which brings us to Golden Vanity, Sudden’s collaboration with fellow expat Brit singer/songwriter PHIL SHOENFELT. Recorded in 1998, the album was shelved due to…well, as with so many of Sudden’s “career moves,” it’s not particularly clear why. It’s certainly not due to a lack of quality – the songs here, mostly collaborations between the two men, are among the strongest of Sudden’s career. Shoenfelt, a fine tunesmith in his own right, brings a certain discipline to Sudden’s FACES-like instinctual style, giving the songs a craft that Sudden hadn’t enjoyed before (but would revisit on his final albums). The arrangements, too, are tighter than is Sudden’s norm, with the whole record shining with a kind of psychedelic, mildly gothic folk rock glow. Even Sudden’s singing has improved, still casual and cavalier in regards to key, but never sloppy – again, a trend that continued in his last works. That’s not to say there’s anything you’d call slick – tight professionalism is the antithesis of what made Sudden great. Indeed, “Bang a Gong,” an affectionate tribute to T. REX that retains Sudden’s trademark looseness, and the psychedelic jam-out “Jamboree Bag” are as far from slick as you can get. But the strength of collaborations “Teenage Sheets,” “Cloak of Virtue” and “Hangman’s Daughter” and solo compositions like Sudden’s “Golden Door” and “Hanoi Jane” and Shoenfelt’s “Love Makes Her Shine” and “Waiting For You” is as much in their craftsmanship as their passion and spirit. Simply put, a great record. |
|
|
|
| Triggerfish by Tom Sobilo |
Gut Ding will Weile haben... Im Juni 1997 ging Nikki Sudden auf ausgiebige Tournee um sein
Album "7 Lives Later" zu promoten. Neben der Standard-Jacobites-Rhythm-Section
Mark Williams (Schlagzeug) und Carl Eugene Picot (Bass) war der französische
Ausnahme-Gitarrist Freddy Lynxx mit von der Partei. Während das Programm primär durch
die Punk'n Roll-Gitarre Lynxx geprägt war und ein klassisches Rock-Set (ergänzt durch
die gelegentliche Cover-Version, wie z.B. "Debris" von den Faces) präsentierte,
war Teil 2 der "Seven Lives Later" Tour im November stilistisch gänzlich
anders.
Sudden ging regelmässig in seiner Karriere zu seinen "Swell Maps" Wurzeln zurück und veranstaltete krautrockige Lärmorgien, die er gerner mit seiner T. Rex Obsession teilte. So liess er sich im November durch seinen Wahl-Prager Support Act und Gitarristen Phil Shöenfelt (ex-Khmer Rouge) in Krautrock- und Birthday Party-ähnliche Gefilde entführen, die zum Teil an selige "Groove" Zeiten erinnerten. Neben Carl Eugene Picot diente auch der Berliner Schlagzeuger Robby Schmidt, den Nikki einst in seinem damaligen Berliner Bezirk kennen gelernt hatte. Viele Songs der Tour hatten einen Jam-Charakter, welches
v.a. beim Can-Klassiker "Mother Sky" offensichtlich wurde (Sudden: "Wir
sollten nur eine 90 Minuten-Version von "Mother Sky" spielen"). Neben
"Hanoi Jane" (T. Rex lässt grüssen) schaukelten sich Sudden und
Shöenfelt zu Exzessen sonders gleichen hoch, die Shöenfelt gerne mit
"shambolic" umschrieb. Die kreative Ader sprudelte weiterhin, so dass man nach
der Tour beschloss ins Studio zu gehen. 1998 kam und für das neue Projekt war kein
Label ad hoc zur Verfügung. Aufgrund günstiger Studiokosten nahmen Sudden und
Shöenfelt in der Tschechei auf, wobei die Organisation der Sessions sich hinzogen und das
Album nie vollendet wurde.
Nach dem Tod Suddens schien das Projekt vergessen und umso mehr ist es erfreulich, dass eines der vielen unveröffentlichten Projekte Suddens das Licht der Welt sehen. Dank Carlton P. Sandercock, der bereits das Jacobites-Album "Howling good times" 1993 veröffentlichte, fand sich ein kompetenter Partner, der die Musik Sudden schätzte. So können wir nun mit 11-jähriger Verspätung solche Perlen wie das jammige 10 minütige Krautrock-Opus "Jamboree Bag", die archetypische Ballade "Golden Door", das gothice "Jack Ketch" (das wie ein Outtake von "Kiss you kidnapped charabanc" klingt, zusammen mit Rowland S. Howard geschrieben) sowie Shöenfelts Velvet Underground-artige "Love makes her shine" hören. Nun warte ich immer noch auf seine Autobiographie und seine Ron Wood-Biographie - gibt es vielleicht einen Verlag dafür? |
|
|
|
| Musikus by Jindřich Göth |
Podrobnou genezi vzniku ztraceného a znovu nalezeného alba Golden Vanity naleznete v bookletu přímo z pera Phila Shoenfelta, nám pro tuto chvíli stačí, že se jedná o materiál, na němž Shoenfelt spolupracoval s nebožtíkem Nikkim Suddenem, jedním z posledních rock’n’rollových banditů thundersovského ražení. Patnáctiskladbová kolekce je syrová, střídmá, uvnitř ale pulsující a plná nejrůznějších nálad. Přímočaré rockové nářezy (Hanoie Jane, bolanovská pocta Bang At Gong, hitová Love Makes Her Shine) se střídají s psychedelicky laděnými kusy (Jamboree Bag) a nádherně posmutnělými Philovými vyznáními: Waiting For You je pro mě hymnou končícího léta a nastupujícího podzimu. Je moc dobře, že tohle album nakonec vyšlo. Krom toho, že je krásnou a neokázalou poctou kovbojovi Nikkimu, nabízí v zbahněném moři strnulých rychlokvašek kus poctivé muziky. Nikdy nebude takových desek dost. |
|
|
|
| Art Rocker 17.07.2009, by Jay Clifton |
Nikki Sudden died in 2006, a
couple of months shy of his fiftieth birthday, leaving behind a legacy of over thirty LPs
since 1978. Some of them, such as 1988’s ‘Fortune of Fame’ (with ‘Jacobites’
collaborator Dave Kusworth), were great. Others weren’t, always. As a fan of his work,
it seems only right to point out those of his albums that seem to represent him at his
best, and ‘Golden Vanity’, his collaboration with Southern Cross-frontman and
songwriter Phil Shoenfelt, is one such album. The first release of masters recorded back in 1997, ‘Golden Vanity’ is Nikki Sudden heard at his most raw and energised, ably supported by what sounds like a highly-caffeinated rhythm section , and by Phil Shoenfelt’s reverb-and-fuzz-toned guitar work, reminiscent of the Stooges, Link Wray and Sixties garage band The Seeds. The opening track, ‘Hanoi Jane’, is as fine a proof of the ageless beauty of the two-chord riff and a big catchy chorus about a sex fantasy as you could hope to find languishing on some unlikely old jukebox in a Hamburg bar. ‘Cloak of Virtue’ is all moody minor chords and fuzzed-up Spanish guitar, kind of like a Gene Pitney song covered by The Ramones. There’s an instrumental, ‘Jamboree Bag’, that sounds exactly like one of those Gonzo tracks from a Roger Corman biker movie. But perhaps best representative of Sudden’s original way with lyrics is the track (co-written with Shoenfelt), ‘Teenage Sheets’, about a ‘teenage princess’ who live in a palace ‘up to her neck in debt’, drinking ‘cheap discount wine, eating pizza all the time’ and ‘wearing Russian eau de cologne when she answers the phone’. It’s poetic, it’s daffy, it’s Nikki. |
|
|
|
| Glitterhouse Mailorder by Gaby Lüffe |
Wer hätte das gedacht, dass Phil Shoenfelt nach über 10 Jahren (und ca. 3 Jahre nach Nikki Suddens überraschenden Tod) nun doch noch die verloren geglaubten tapes der Golden Vanity Sessions gefunden hat, die im März/April 1998 in einem Berliner Studio aufgenommen wurden! Es handelt sich hierbei um schöne Raritäten im Retrosound – bei denen man die Spielfreude der beiden Musikerfreunde bei jedem song heraushört. Phil selber beschreibt die Musik als eine Art „Rohdiamant“. Die Fans von Nikki Sudden werden das Gefühl haben, er sei wieder auferstanden; Phils Fans dürften sich freuen, wenn sie seine Gitarre & Stimme hören. Sehr interessant und amüsant ist auch der Text im booklet, wo Phil die unglaubliche Odyssee der Sessions erzählt. Lustig auch die Art & Weise, wie die lyrics so mancher songs entstanden sind! Wie ehemals Nikki den Begleittext für Phils Doppel-CD "Deep Horizon Selected Songs“ geschrieben hat, so ist es hier umgekehrt ... in beiden Fällen wird der gegenseitige Respekt der Musikerfreunde deutlich. Weitere Bandmitglieder sind Carl Eugene Picot (Bassgitarre) und Robbie Schmidt (Schlagzeug). |
|
|
|
| Tranzistor, Greece |
Golden Vanity is another one lost album in the history of rock n roll.
Its stay in the thick darkness and oblivion for 10 years, and mainly the weight of the
names of their creators, has placed it - at least for the avowed fans of rock that Sudden
and Shoenfelt profess - in the sphere of myth.
Recorded in Berlin in 1998, it didn’t reach the shelves until today, and everyone, including Shoenfelt, thought that it was lost for good - especially after Sudden’s death - until the former, as he told us some months ago here in tranzistor, found one of the four discs that contained the original mixes of the album, while he was cleaning out his attic.Miraculously enough, it sounded pretty good and neither did it skip anymore as he used to remember. Thereafter, the road was easy. Carlton Sandercock, the owner of the English Easy action records, along with a devoted fan of Nikki Sudden, took on them to release the album and on the 25th of this month Golden Vanity will at last come out of its crypt. To the point now, which is music, the jam mood and the impression that five friends- musicians are playing just because they dig it so much, is diffuse all over the album, with its peak in the ten-minute instrumental Jamboree Bag, where this “kraut - glam - with - a little dose - of - doom” stoned guitar spinning is the last thing you would expect to hear from Sudden and Shoenfelt. A sudden surprise and also an immense song, not only because of its duration. In the imposing Jack Ketch, (the only song out of the 15 that Rowland S. Howard subscribes, the rest of them are composed either by Sudden or Shoenfelt, or by both of them) Sudden with T Rex talks to us about his obsessions, in Love Makes Her Shine Shoenfelt goes back to the Backwoods Crucifixion times, whereas the Ramonic Teenage Sheets comes to remind us that both of them have been kids of the first wild and beautiful days of punk rock. The real treasure of this lost island though, lies in the following duets of these two Gentlemen. Cloak of Virtue and Hangman’s Daughter, perfect marks of what can happen in the studio when two great musicians, men and talents get together. Just listen to the melody, the succession of vocals, the fills of the guitar in the first, and the natural rolling of the second. Such songs aren’t composed by whomever. Besides musical knowledge one must have something else too… But I want to be polite tonight, so it’s better if I dropped the issue. Golden Vanity (I believe “Lost in Berlin” would suit it more) was a
classic rock n roll album from the time it was recorded, before it was even released.
Made by two friends, whose lives could have been the base of the script for an imaginary collaboration movie of the early Jim Jarmusch and Gas Van Sant. Respect. |
|
|
|
| Lidové noviny by Antonín Kocábek |
Po
deseti letech od nahrání konečně oficiálně vychází Golden Vanity, společné album
Phila Shoenfelta a před více než dvěma lety zesnulého Nikki Suddena. Nahrávka,
která už byla považována za ztracenou, působí i s odstupem svěže a je plná
prostých, ale energických a silných písniček.
Phil Shoenfelt, Angličan, který od poloviny devadesátých let žije v Praze, a Američan Nikki Sudden, bývalý frontman kapely Jacobites, se spolu znali už od konce sedmdesátých let, která oba prožívali poněkud divoce. Když pak Sudden koncertoval s kapelou Golden Angels (v roce 1996 se objevili i na festivalu v Trutnově), požádal Shoenfelta, aby s ním hrál jako sólový kytarista. Spolupráce nakonec vydržela na dvě evropská turné a prohloubila se v dlouholeté přátelství. Na jaře 1998 v Berlíně nahráli společné album, na kterém se ve většině skladeb oba spojili i autorsky a podělili o pěvecké party. Ihned po dokončení odcestoval Sudden kvůli náhlé smrti bratra, k vydání nedošlo a nahrávka se ztratila. Poté, co pak v březnu 2006 sám nešťastně zemřel, Phil Shoenfelt se spojil s jeho pozůstalými a společnými silami pásy s nahrávkou vypátrali. Po rekonstrukci části zničených záznamů, na které se výraznou měrou podílel pražský zvukař Dan Šatra, nezbytném studiovém ošetření a remasteringu nyní album po letech vyšlo na malé britské značce Easy Action. Vzory a inspirace Suddena i Shoenfelta byly podobné, a tak na desce dochází k přirozenému splynutí. Vlivy amerického country i dřevního deltovního blues jsou nepřeslechnutelné, nicméně stejně tak je tu i druhý pól s gotickou melancholií a punkovou energií. To vše se slévá v homogenní směs, ne nepodobnou tvorbě "Berlínských Australanů", která je známá i ze Shoenfeltových sólových nahrávek. Oba ostatně spolupracovali i se spoluhráči Nicka Cavea či členy Crime and The City Solution. Tentokrát jako by ovšem osobnost Nikkiho Suddena vše prozářila, vyprovokovala jeho kolegu k živějšímu projevu a donutila ho překračovat obvyklé mantinely. Album tak i s odstupem deseti let vůbec
nezní zatuchle, ale naopak neobyčejně inspirativně, čerstvě a energicky. Jestliže
vydavatelství na svém webu jako anotaci uvádí, že se jedná z pohledu obou o jejich
nejexperimentálnější a nejrockovější album, pak to není zas příliš přehnané
tvrzení. Zběsilé a několikaminutové kytarové zpětné vazby, které se tu objevují
v sousedství zasněně romantických písniček, budiž toho důkazem. Jamboree Bag,
skladba, u které jsou jako u jediné uvedeni coby spoluautoři zbylí spoluhráči –
tedy bývalý basista Jacobites Carl Eugene Picot a berlínský bubeník Robbie Schmidt
– metastázuje v psychedelickou seanci, jakou můžeme najít na nejlepších
koncertních záznamech The Doors.
Dvojice Sudden–Shoenfelt se tu výtečně doplňuje. Oba jsou v podstatě písničkáři, schopni hrát sami s kytarou, ale jejich spojení je vzájemně obohacující. A nejde jen o dva hlasy, které k sobě příjemně pasují. Kombinace schopnosti napsat jednoduchou, ale silnou melodii a náležitě ji podat, je jim vlastní a přidává-li se zde chuť neomezit se na svou obvyklou polohu, výsledek je – i ve srovnání s většinou jejich sólových nahrávek – příjemně pestrý a živočišný. Vydávání historických nahrávek může působit jen jako nostalgický rozmar. Pokud se ale i díky podobnému motivu objeví podobně silná kolekce, je to nejen smysluplné, ale i navýsost záslužné. Atmosféra, jaká je tu koncentrovaně obsažena, je přesně tím, o co se mnohé začínající skupiny postpubertálních mladíků marně pokoušejí. S Golden Vanity se lze snadno přenést do doby, kdy ještě dělat rock’n’roll bylo vzrušující a zábavné. A z toho, že se tuhle náladu podařilo spolu s nahrávkou s úsilím Indiana Jonese vykopat z propadliště času, by měl Nikki Sudden určitě radost. Hrdina rock’n’rollu
Nikki Sudden (1956) prý začal hrát na kytaru pod vlivem prvního poslechu skupiny T. Rex. S bratrem založili v roce 1977 skupinu Swell Maps a několikrát dobyli nejvyšší příčky Independent Charts a oblíbil si je legendární DJ John Peel. Po jejich rozpadu chvíli hrál sólově a v roce 1983 s kytaristou Davem Kusworthemzaložili Jacobites. Ti s pauzami fungovali dlouhá léta a natočili řadu ceněných alb. V devadesátých letech žil v Německu, v roce 2004 si jeho písně pro svůj film Honey Baby vybral režisér Mika Kaurismäki a o něco později se v roli sebe sama Sudden objevil ve filmu Egoshooter Wima Wenderse. Zemřel bezprostředně po koncertě v newyorském klubu Knitting Factory 26. března 2006. Nyní vyšla jeho společná nahrávka s Philem Shoenfeltem Golden Vanity. |
|
|
|
| Rock & Pop by Tom Komárek |
Rock´n´rolloví hrdinové ... Tato deska byla dlouze považovaná za ztracenou. Fantomatická věc, která po tragické smrti Nikkiho Suddena dostala až mytickou patinu. Zázrakem Phil Shoenfelt objevil (vykopal) záznamy a s pomocí zvukaře Dana Šatry vše zrekonstruoval. Náš muž Phil Shoenfelt a rock´n´rollový hrdina Nikki Sudden spolu skládají, zpívají, experimentují a zcela uvolněně dělají to co umí nejlépe. Od glam rockových gimmicků (úvodní Hanoi Jane nebo explicitní pocta Marku Bolanovi Bang At Gong), noisových improvizací někde mezi Swell Maps a Can, anglického folkového písničkářství, něžných balad, nářezů až po temné plochy divoké berlínsko-australské krajiny. Phil je zde nečekaně optimistický v krásně popovém popěvku Love Makes Her Shine. Ale vše zase jde do industriálního blues (Portcullis), starým obsesím, nesmrtelné Albionské eleganci a romantice, které miliony cest a dobrodružství jen stvrdili. Z desky je cítit ohromná radost z hudby, svoboda, styl a ohromný talent napsat opravdovou píseň. Jak u správné rock´n´rollové desky má být. |
|
|
|
| iDnes.cz | Shöenfelt
a Sudden udělují mistrovskou lekci z rock´n´rollu
V Praze žijící britský rocker Phil Shöenfelt před více než deseti lety krátce spolupracoval se svým krajanem, kultovním Nikkim Suddenem. Záznam výsledku jejich práce nyní přináší album Golden Vanity. Album obestírala legenda – bylo natočeno v roce 2008 v Berlíně, nahrávka se však, nikdy nevydána, ztratila. Nikki Sudden v roce 2006 předčasně zemřel a nahrávka byla až po deseti letech vypátrána, zvukově doladěna a vydána na britském labelu Easy Action. Přestože album Golden Vanity nijak výrazně nezmění náš pohled na Shöenfelta ani na Suddena, je rozhodně moc dobře, že bylo vydáno. Přináší totiž vesměs osvěžující dávku skoro až "starozákonního" rockového písničkářství s kořeny v 60. letech, avšak křtěného zkušeností bujných postpunkových "sedmdesátek", kdy oba protagonisté s muzikou začínali. I když toho bezpochyby Shöenfelt se Suddenem měli hodně společného, jedna věc je – alespoň na podstatné části jejich diskografie – odlišuje. Zatímco první jmenovaný svými písněmi, s nadsázkou řečeno, vymítá temné démony, druhý působil (což víme i z jeho několikerého českého koncertování) jako rock´n´rollové sluníčko. V tomto smyslu Golden Vanity podstatnější měrou, jak se aspoň zdá, ovlivnil právě Nikki Sudden, byť spoluautory většiny písní jsou rovnou měrou oba zpěváci a kytaristé. Dokonce i asi nejpůsobivější Shöenfeltova píseň Waiting For You, která svou melancholií dobře koresponduje s tím, co známe z jeho sólové dráhy, nezapře pozitivní náladu, která nejspíš ve studiu panovala. Z celého velmi příjemného alba by bylo lze postrádat snad jen více než desetiminutovou instrumentálku či spíš momentální improvizaci Jamboree Bag, jejíž nahrávání jistě byla pro zúčastněné velká zábava, písničkový tok však zbytečně ředí. Zbytek alba je ale mistrovskou lekcí starých praktiků na téma Jak prožít, zahrát a nahrát opravdový rock´n´roll bez příkras. |
|
|
|
| amazon.co.uk customer review 20.06.2011 |
I discovered Golden Vanity whilst taking a nostalgic look at Swell Maps and related CDs. Whilst I'm aware of the sadly departed Nikki Sudden's background I knew nothing of Phil Shoenfelt, but took a punt. It was well worth it. I was a little worried the music might sound cobbled together as it was based on recordings which had been unreleased for some years then released after Nikki Suddens departure, however those fears were ill founded. Every track on this album is a joy. Whilst occasionally the sound is edgey its never the less so tuneful and well written that its always a pleasure. Having now listened to more of Phil Shoenfelt its obvious he is the dominant force on this cd but its none the worse for that. I'm now a real convert and couldn't recommend this cd more. |
|
|
|