 |
|||
|
menu html by Css3Menu.com  
|
| Praha: poslední underground PHIL SHOENFELT zůstal naživu jen díky české metropoli Article in REFLEX (CZ), by Marek Gregor, 27.09.2017 |
|
DO
NEW YORKU prý Phil přijel jen na pár týdnů: „Ani náhodou by mě
nenapadlo, že bych tam mohl zůstat pět let. Jenže jsem potkal
devatenáctiletou striptýzovou ta-nečnici; takhle divoký holky v An-glii
neexistovaly! Z ničeho si nic nedělala, limity žádný! Znásilnili ji,
když jí bylo třináct, od šestnácti dělala v sexuálním průmyslu, pro-stě
holka mejch snů! Modrý vlasy, psí obojek kolem krku, velký kozy, velkej
zadek! Řekli jsme si, že za-ložíme kapelu DC10, klasický pun-kový
koncept, udě-láme jeden koncert v Maxi's a hned to rozpustíme. Prostě
jsem rovnou vpadl do toho, čemu se říká sex, drogy a rokenrol. Pak jsem
spoluzaložil Khmer Rouge." Phil těch něko-lik newyorských let s Khmer
Rouge strá-vil ve velkém rauši, probíral se z něj léta. Do Londýna se
vrátil v roce 1984, dělal prá-ce všeho druhu, ži-vil se jako stěhovák,
taxikář, občas hrával jako host s Nickem Cavem a jeho Bad Seeds, a to v
době, kdy se v Berlíně kolem zpěváka vytvořila velká fefácká kolonie
australských umělců. „Jak jsme se seznámili s Nickem? Abych byl
upřímný, skr-ze drogy. Ještě v New Yorku, v roce 1981, když tam byl na
svém prvním americkém turné, ve squatu na na-rozeninovém večírku u
melbourn-ského divadelního režiséra Lind-zeeho Smithe, ale od té doby
mám spoustu australských kámošů."
Do Berlína vyrazil poprvé až poté, co v roce 1995 zakotvil v Pra-ze. Prostě se tady zamiloval, našel si tu ženu svých snů, módní návr-hářku Jolanu Izbickou, a možná mu to zachránilo i život. Když s Philem hloubáte, abyste pojmenovali, co mají společného New York konce 70. let a 80. let s Berlínem před pádem zdi a těsně po něm a Praha 90. let, odpoví: „DIVOKOST! Divokost Pra-hy byla spíš v té neskutečné euforii, která přišla po pádu komunismu. Všechno bylo možné, všechny ty drogy, které dřív nebyly k dispozi-ci, se najednou válely před váma na stolech. Explodoval sexprůmysl, každý měl potřebu experimento-vat se životním stylem; tetování, piercing, vlastně všechno, co Západ postupně poznával šedesát let, sem vlítlo během pár let. Pamatuju se, jak jsem říkal Jolaně, když pořáda-la tetovací show Piranha v klubu Roxy: Podívej se na tyhle lidi, neu-mím si představit, o kde budou za pár < let. Mrtví, nebo jako zombie, co s nima bude? To proto, že se hodně z nich sna-žilo okamžitě dělat úpině všechno, šíle-ně intenzívně. Takže ta divo-kost Východu byla v ohromný, oka-mžitý deregulaci. Všechno šlo, vez-měte si, že tenkrát se hulila tráva v hospodách, dneska si v nich nezakouříte už ani oby-čejnou cigaretu. To byl ten rozdíl proti Berlínu, tam se ta kontinuita nikdy nepřerušila. V devadesátých letech tady navíc ještě byla nesku-tečná zvědavost a je jedno, jestli to byli Depeche Mode, nebo UK Subs, všichni to chtěli ochutnat. A taky tady byla hodně velká hardcorová a punková scéna, která tu je do-dnes - jeden z posledních kořenů undergroundu. Oni se nepotřebují kontaktovat přes jakákoli média, tahle skupina má své vlastní komu-nikační sítě. Stejně tak jsem i v kon-taktu s lidmi z Garáže, z Plastiků nebo s Luborem Matou, tedy lidmi z původní, předrevoluční under-groundové scény. Tohle už jinde ne-zažijete, není v tom sice moc peněz, všechno jde z ruky do ruky, ale tohle mám na Praze rád!" |