news newsletter konzerte biographie diskographie southern cross literatur writings

>> presse <<

 

Interview mit Tom Komarek für Rock & Pop, 2009

Phil Shoenfelt a Nikki Sudden – Zlatá marnivost

Album Golden Vanity, společné experimentální dílo Phila a Nikkiho nahráno v roce 1998 bylo dlouze považováno za beznadějně ztracené. Obzvláště po tragické smrti Nikkiho Suddena v roce 2006. Zcela nečekaně péčí Phila, pozůstalých, přátel a producenta Dana Šatry je (po velmi dobrodružných peripetií) deska na světě. Je to experimentální bomba, plná jak rock´n´rollu, tak solidního písničkářství. Klenot.

Tato deska je od zvuku, přes kompozici dosti experimentální. Byl to výchozí záměr?

Není to experimentální v nafoukané „umělecké“ ambici. Spíše jsme si dovolili totální svobodu v zkoušení neobvyklých písňových strukturách a zvuků. Bylo to nahráno naživo za impozantní hlasitosti. Byli jsme inspirovány, jak klasickými alby ze 70. let jako Funhouse nebo Electric Warrior,   tak kosmickými kapelami jako Hawkwind, Can nebo Amonn Duul 2. Myslím, že není moc současných kapel, který by se rozhodli nahrávat desku takto spontánním způsobem. Většina producentů se snaží vše vyčistit, aby to bylo přijatelné pro rádia. Když jsme nahrávali, tak všechny obdobné úvahy letěli oknem.

Skoro to vypadá, že jste se navzájem hecovali, kdo přijde s podivnějším zvukem…

No, trochu jsem přeháněl se svým starým Rolandem Space Echo! Obzvláště na té 10. minutové instrumentálce Jamboree Bag. Nahrálo se to na jeden zátah a je to 100% improvizace. Nikdy to již nepůjde zopakovat. Je to taková zvuková koláž. Navzájem jsme se povzbuzovali, aby jsme dostali zvuk do nových stupňů vynalézavosti a neočekávanosti. Myslím, že se nám to podařilo. Občas to zmutovalo to čistého hluku. Něco jako Sonic Youth, ale vždy s tvrdým rifováním uprostřed a psychedelickou podivností připomínající 13th Floor Elevators.

Ale u toho jste se nezastavili a používali nezvyklé techniky i když jste společně psali texty.

Obvykle mi napsat texty trvá dost dlouho. Dávám do nich hodně emocí a myšlenek. Na Golden Vanity jsme používali dadaistickou techniku automatického psaní. Chtěli jsme něco spontánního a nezvyklého. Navzájem jsme se vyzývali, kdo vymyslí více bizarní obrazy. Taky jsme dělali to, že někdo napíše řádku, která nemusí nic znamenat, ohnuli papír a druhý na to navázal. Jako ta hra, kterou si hráli děti, předtím něž se zmocnili počítačů. Později jsme to zeditovali do písňových struktur. Výsledek, na některých písní je velmi blízký surrealistické poezii.

Turné, který si odehrál na postu sólového kytaristy s Nikkim v roce 1997 zpětně vypadá jako těžce rock´n´rollová záležitost.

Bylo to velmi zábavné až do doby, kdy přišla zpráva o smrti Epic Soundtracka (bratr Nikkiho s kterým hrál v legendárních Swell Maps - poz. TK). Nikki se snažil nebýt tím příliš zasažený, ale jako bratři si byli velmi blízcí, takže tím samozřejmě byl těžce ovlivněný. Všiml jsem si, že začal brát víc drog. Předpokládám, aby zabil bolest. V určitých ohledech se z jeho smrti nikdy pořádně nevzpamatoval. Zanechalo to v jeho duši ohromnou prázdnotu. Jejich hudební kariéra byla během let silně propojená a navzájem na sobě byli až podivně závislí.

Myslíš, že se někdy také objeví knihy, které Nikki neúnavně psal celý život? Nebo sbili jen fragmenty?

Albion Sunrise, inspirovaná Tolkienem nebyla nikdy dokončená. Četl jsem kousky jeho biografie Rona Wooda. Bylo to skvělé a obsahovalo to i části o tajné historii Londýna. Ale nikdy se mu nepodařilo udělat rozhovor s Ronem, takže to není dokončené. Nikkiho autobiografie The Last Bandit byla zatím publikovaná jen v italském překladu. Je to velmi dlouhá kniha a úryvky co jsem četl jsou fascinující. Je to celé o vyrůstání ve středním hrabství Anglie a jak ve 14.letech být posedlí hudbou T Rex, Stounama a Rodem Stewartem. Svým způsobem to je více podsta vývoji anglické hudby v 60. a 70. letech než o samotném Nikkim.

Je možné, že píseň Love Makes Her Shine z tohoto alba by jsi někdy zahrál na svých sólových vystoupeních?

Nikdy jsem jí nehrál naživo. Je pro mě dost unikátní, protože to je velmi šťastný, pozitivní pop song. Líbí se mi, ale nejsem si jist, že to sedí s mým současným psaním, které je zase někde jinde. Ale kdo ví? Možná jí jen tak někdy zahraji.

Co vlastně znamená název Golden Vanity a jak se vztahuje k desce?

Vymyslel to Nikki, takže nemůžu přesně říct co to znamená. Je to velmi „Glam“ název a zároveň svým způsobem i barokní. Má osobní interpretace je poněkud temnější, až gotická. Vidím to tak, že je čistá marnost myslet si, že jakákoliv vaše „zlatá“ práce bude na konci něco znamenat. Všichni skončíme v prachu a kostí. Je lepší vytěžit ze svého života co nejvíce, dokuď ho máte a nebýt uvízlí na klamných ego hrátkách.

****

 


shop presse musik gallerie videos links kontakt impressum lang-eng.jpg (1055 Byte)